Chvála chladnokrevným koním

Naposledy upraveno: 16. 6. 2012
Autor článku: Pavlína Štyndlová

Chladnokrevní koně stojí v našem moderním světě na pokraji zájmu. Nejsou k vidění na sportovních kolbištích, nemohou se rovnat v rychlosti či skokových schopnostech nebo v eleganci drezurních cviků. Nejsou to stroje na sportovní výkony. Přesto jsou jako vzácné drahé kameny, které pokud nejsou vybroušené do lesklých plošek, nezkušené oko rádo přehlédne a drahokamy považuje za obyčejné nevzhledné kamení.

Opak je pravdou. Chladnokrevníci jsou koně, bytosti, hodné zájmu lidí, široké veřejnosti, protože jejich dovednosti jsou neocenitelné a člověk z města, ač si to vůbec neuvědomuje, má například, teplo, nábytek, papír či jiné výdobytky civilizovaného světa právě také díky namáhavé práci těchto koní a lidí, kteří je chovají a pracují s nimi. Kočí, co stahují dříví z nedostupných míst lesů, jsou jak koncertní mistři, kteří virtuózním způsobem pracují tam, kam by málo kdo z nás šel třeba jen procházkou. Pracují za každého počasí, v každém ročním období. Koně spoléhají se na své kočí, kočí vkládají důvěru ve své pracovní partnery, koně. Snoubí se soulad síla i citlivost mohutných těl, ochota k práci, potřeba zvládat nečekané obtížné situace, mít pokud možno vždy těžké kmeny pod kontrolou. Jsou to velice ochotní pracanti, kteří dávají své dovednosti, svou koňskou sílu a duši ochotně do lidských rukou.

Nahlédnutí do historie chovu chladnokrevníků

Zamysleme se krátce nad historií těchto mohutných a přesto půvabných koní. Chovatelství chladnokrevných koní má na našem území dlouholetou tradici. Tato tradice, práce koní v lese, je prastará a byla vždy úzce spojená se zemědělstvím, protože v zimním období, kdy neprobíhaly zemědělské práce na poli, byly koňské síly, potahy využívány k rozličným pracím v lese, například k přibližování dřeva po těžbě, ale taky k odvozu tohoto dříví. Tento zaběhlý systém fungoval řadu desítek, stovek let, do doby kdy přišla průmyslová revoluce, industrializace venkova.

Od šedesátých let dvacátého století začal hrozit chladnokrevným plemenům zánik. Zapříčiňoval ho právě nástup mechanizace, který postupně vytlačoval chladnokrevné koně ze zemědělství i lesnictví. Traktory a nákladní auta byly rychlejší a taky efektivnější. Chladnokrevný koně se začali z venkova vytrácet, nebyli již tolik potřební. Přesto si navzdory snižování jejich stavů udržely svou důležitou a nezastupitelnou roli a to především v lesním hospodářství. I zde však způsob jejich využití prošel četnými změnami a zvraty. V současné době se koně uplatňují především v kalamitních porostech, nebo tam kde využití mechanizace je značně neefektivní. Například přibližování v nepřístupných terénech, na úzkých cestách, prudkých svazích, nebo všude tam, kam se mechanizace nedostane. Velikou předností koní je šetrný způsob práce, který prakticky nenarušuje lesní ekosystém, strukturu půdy a kořenové systémy stromů. Koně zde přibližují kmeny na skládku k příjezdovým cestám, kde jsou pak již dále sváženy mechanizací.

Chvála síle a inteligenci chladnokrevným koním

Přibližování dříví je jednou z nejnamáhavějších činností, které kůň v současné době vykonává. Většinou pracuje samostatně, často musí vlastním úsudkem řešit vzniklou situaci. Jeho práce vyžaduje vysokou výkonnost, obratnost a inteligenci. Protože koně, kteří se pohybují často ve velmi obtížných terénech, musí nárazově vyvíjet mimořádně velkou tažnou sílu a ochotu pracovat.. Namáhavá zemědělské a lesnické práce tak vyvolala potřebu chovu těžkých koní vytrvalých, silných a hlavně ochotných k práci. Cíleným chovatelským úsilím a výběrem vhodných jedinců v populaci se na našem území rozšířila tři chladnokrevná plemena – českomoravský belgický kůň, norik a slezský norik.

Ocenění pro charakterní chladnokrevníky

Chov koní byl a je nedílnou součástí historie lidského rodu a chovatelé koní byli v minulosti vždy uznáváni a vysoce ceněni. Plemena českomoravský belgický kůň a slezský norik jsou zařazena do programu na ochranu genových zdrojů domácích plemen hospodářských zvířat. Jsou to plemena koní, která se působením místních podmínek a chovatelské práce adaptovala a v některých aspektech předčila původní plemena, na jejichž základě vznikla. Je nesmírná škoda, že tyto ušlechtilé bytosti se i nadále pohybují na okraji zájmu dnešní společnosti. Chladnokrevní koně pro své přežití a zařazení v moderním světě potřebují smysluplnou práci a lidi, kteří ji ocení. Proto je třeba vyvinout úsilí ze strany chovatelů a kočích, aby se chovu chladnokrevných koní a profesi kočích dostalo odpovídající prestiže. Ovládání koňského spřežení v náročných podmínkách lesní práce je totiž možné přirovnat ke kolbištím a drezurní úloze nejvyššího stupně náročnosti. Máme dnes proto v rukou dědictví, které je nenahraditelné, a které nevhodným zásahem můžeme nenávratně poškodit, nebo dokonce zničit.

Naštěstí se našli milovníci všech těchto plemen, nadšenci, kteří tyto chovy z tradice, radosti a potěšení nad šarmem, velkou silou a dobrým charakterem koní pomáhají zachovat. Po dlouhé době se podařilo zvýšit zájem o chladnokrevné koně, jejich početní stavy se začínají stabilizovat a ojediněle i mírně zvyšovat. Mnozí rekreační jezdci se zajímají o pracovitá, pohyblivá chladnokrevná plemena. A i když mají chladnokrevní koně určitý prostor v oblasti nenáročného rekreačního ježdění, což je velmi dobře, jejich hlavní úloha zůstává i nadále právě v šetrném působení v lesních porostech.

Kéž i nadále obětaví chovatelé, majitelé a kočí chovají, žijí a pracují s těmito nádhernými, inteligentními a nesmírně pracovitými koňmi. Chvála chladnokrevníkům.

Poděkování

Na fotografiích vystupuje Jitka Bretová s koněm Matoušem.