Je kůň překážkou na cestě k cíli

Naposledy upraveno: 16. 6. 2012
Autor článku: Martin Šmarda

Chtěl bych se tu dnes s Vámi zamyslet nad jednou velmi rozšířenou křivdou, které se koňská veřejnost na svých svěřencích dopouští. Chybou, jejíž hořké následky jsem musel překonávat i já. Při bližším pohledu ji najdeme prakticky kdekoli napříč celým koňomilným spektrem. Nezáleží, zda-li cvičíte 7 her, honíte koně dokola, skáčete překážky, provozujete zastavení ze cvalu nebo jezdíte na obdélníku 20 na 60 metrů. Co je to za chybu a jak se projevuje?

Dva příklady

Představte si člověka, který právě načerpal nové, úžasné vědomosti o tom, jak pracovat s koněm. Zjistil, že s koněm se dá jednat i jinak než za použití síly a donucování. Plný nadšení začne tyto poznatky převádět do praxe a trénuje ze země sérii cviků, které by mu měly otevřít bránu ke koni,jeho duši. Zpočátku má jeho snažení skutečně úspěch – kůň se stává citlivějším, je ochotný a buduje si ke svému majiteli vztah.

Jiný příklad. Ambiciózní sportovní jezdec se chystá na závody. Protože se chce umístit, trénuje předepsané prvky. Brzy pozoruje na svém koni zlepšení, stačím mu jemné dorozumívací signály, kůň má čím dál lepší rovnováhu a jistotu.

Kde má tento ideální stav zádrhel? Zádrhel se projeví po určité době, když už vypadá, že se nácvik blíží ke konci. Majiteli se zdá, že ono zlepšování se začíná zpomalovat, až dosáhne určité hladiny, bodu, kdy se zastaví. Začne tedy trénovat o to intenzivněji. Jenomže, místo aby problematické místo ve výcviku překonal, kůň se začne ve výkonu horšit. Jako by zapomínal na to, co mu ještě před nedávnem nedělalo problém. Tento stav může pokračovat až tak daleko, že kůň nakonec odmítá i základní věci, které by měl již dávno umět. Navíc se zdá smutný, neochotný až otrávený a přítomnosti člověka se začíná vyhýbat. Problém je na světě. Co s tím?

Dvě volby

V této situaci má imaginární majitel dvě možnosti. První z nich je jednoduchá, instantní a nevyžaduje snahu člověka na sobě zapracovat. Majitel začne koně vnímat jako překážku k dosažení vytouženého cíle, o který tu samozřejmě jde. Chce výsledek a kůň mu ho musí dát. Začne o to intenzivněji trénovat, přičemž když to nepůjde jinak, sáhne i po hrubších metodách. Nakonec problém takzvaně zlomí, a po mnoha hodinách tvrdé dřiny se mu konečně podaří z koně vycvičit – dokonalý stroj. Ve skutečnosti však nezlomil problém, ale koňskou duši.

Druhá možnost je mnohem těžší a vyžaduje mnoho úsilí, ale vede k růstu a pochopení. Dobrý majitel totiž nesleduje své cíle za každou cenu, ale záleží mu spíše na vztahu s koněm. Proto v sobě dokáže najít dost pokory na to, aby se zamyslel nad problémem a začal hledat chyby nejprve u sebe. Uvědomuje si, že kůň vždy pouze reaguje na situaci, ve které se nachází. Za nastolení situace je vždy odpovědný člověk. Kůň je tedy zrcadlem člověka.

Žel, první možnost volí až příliš mnoho lidí. Otázkou zůstává, kde se stala chyba v tak ideálně načatém výcviku?

Kopání jámy

Chyba, troufám si říct téměř s jistou, nebyla v technice. Techniku dělal majitel nepochybně podle svého nejlepšího vědomí. Pří nácviku žádaných prvků, záměrně používám toto ošklivé slovo, zapomněl na malý detail – koně nejsou stroje. Jsou to živé bytosti se složitou osobností, přáními a potřebami. Koně nelze naprogramovat, vycvičit, k bezchybným výkonům (pokud tedy z něj ten stroj nechcete násilím vytvořit). Přitom je jedno, zda-li se jedná o hry horsemanshipu, drezuru, nebo parkur.

Pokud od koně něco žádáme, musíme mu v tom ukázat smysl. Pokud tak neučiníme, nepochopí proč to po něm chceme a nebude s námi spolupracovat. Zde mi dovolte volně citovat myšlenku pana Rashida. Představte si, že Vám dá nadřízený v zaměstnání za úkol vykopat jámu. Rádi to s pocitem dobře odvedené práce provedete, i když nerozumíte, proč je to potřeba. Nadřízený bude chtít díru zaházet, a Vy to opět ochotně uděláte. Co se ale stane, když vám nadřízený tuto práci zadá každý den, celý následující měsíc? Proč kopat jámu jen proto, abyste ji mohli hned zaházet? Jaký má smysl plýtvat vaší energií a časem pro nic? Troufám si tvrdit, že brzy změníte zaměstnavatele. Koně jej ale změnit nemohou.

Partnerství

Právě partnerství je prevencí i východiskem zmíněných problémů. Problémů, které mají koně s námi, nikoli my s nimi. Nenuťme je už zbytečně kopat díry. Mnoho úspěchů na společné cestě nám všem.