Přirozený způsob chovu koní

Naposledy upraveno: 16. 6. 2012
Autor článku: Pavlína Štyndlová

Koně po mnoho tisíc let byli a stále jsou stádová zvířata. Od nepaměti žili a volně se pohybovali ve stádech krajinou rozličného typu a charakteru. Teprve člověk je uzavřel do stájí a do boxů, aby je měl blíž svým potřebám, okamžitému použití, nebo pod svou ochranou.

Koně potřebují společnost 24 hodin denně. Nestačí jim pouze vidět další koně přes mříže boxového ustájení. Nepostačí jim jako náhradní společníci kozy nebo ovce ve výběhu. Pro optimální psychickou pohodu a zdraví potřebují mít koně celodenní kontakt se zástupcem svého živočišného druhu. Tedy s dalším koněm či různě početným stádem koní. Potřebují mít možnost nejenom se vidět, ale i dotýkat se, hrát si, pečovat o sebe, vzájemně komunikovat. Ke komunikaci patří i občasné šarvátky v rámci stádové hierarchie, kdy si jednotlivci upevňují své postavení. Možnost sociálního vyžití ve stádě napomáhá psychické vyrovnanosti a v důsledku i pevnějšímu zdraví koní.

Přirozené prostředí

Koně žijící přirozeným způsobem venku na pastvinách tráví většinu času na nohou s hlavou skloněnou u země, když se pasou nebo přijímají seno. V této poloze lépe žvýkají a prosliňují potravu. V podstatě tráví ve stoje 18 až 20 hodin denně, pomalu a v klidu se pohybují a zaměstnávají se žraním. Nespí v noci v kuse jako mi lidé. Dobu na odpočinek, 4 až 6 hodin denně, mají rozdělenou na krátké časové úseky (s výjimkou hříbat, ta spí déle). Pospávají a odpočívají převážně ve stoje a to v krátkých časových intervalech během dne i noci. Tyto úseky jsou dlouhé od několika minut po zhruba půl hodiny. K tomu mají dobře uzpůsobené klouby a vazy a tak můžou bez vynaložení energie odpočívat. Stojí buď se skloněnou hlavou, nebo si na chvíli lehnou, vždy jsou však, jako lovná zvířata připraveni k možnému útěku z nebezpečí. Jejich místa pro odpočinek by jsme těžko rozpoznávali od okolí, snad jen podle četných výkalů, protože čas pro odpočinek je i zároveň čas pro kálení a močení. Koně si vybírají tato místa podle svých hledisek. Nejdůležitější hledisko je pocit bezpečí, někdy je to ochrana před hmyzem, jindy, hlavně v zimním období, před větrem či trvalým deštěm. Často jim k tomu stačí terénní nerovnost, lesík, či remízek nebo venkovní přístřešek.

Pravidelné kolísání teploty během noci a dne, nebo při změnách ročního období koně velmi dobře snášejí. Ten největší rozdíl mezi létem a zimou vyrovnávají letní nebo zimní srstí. Denní kolísání teplot vyrovnávají samotné chlupy, buď vzpřimováním, nebo pokládáním, čímž mění sílu izolační vrstvy pokryvu těla. Pokud samotné ztenčení nestačí začnou koně vylučovat pot, jehož vypařování tělo ochlazuje. Při dostatečném ochlazení se pot přestane vylučovat a osychá.

Na pastvinách (výbězích) volně žijící koně jsou téměř pořád v mírném pohybu, popochází při přijímání potravy, přicházejí k napajedlu, nebo se přemisťují na místo odpočinku. Tento pohyb je velmi důležitý pro zdravý krevní a lymfatický oběh, pro pravidelný přiměřený pohyb svalů. Blahodárně působí na zažívání a dobrou mechaniku střev. Je velmi užitečný pro prokrvování kopytní rohoviny a tím pro její zdraví a pevný růst. Koně pastevních chovů jsou minimálně nemocní.

S tímto podle koňských instinktů vybíraným místem k životu, porovnejme běžně využívané boxové ustájení, vybírané námi lidmi. My samy máme rádi teplo, pokrývku, postel a pocit bezpečí z uzavřeného prostoru, kam nám nikdo nemůže bezdůvodně vlézt. Taky nepatříme mezi lovnou zvěř, nýbrž bychom se mohli přirovnat naším chováním i výrazným rozdílem mezi bděním a odpočinkem k predátorům. Dalo by se říct, že naše lidské potřeby jsou úplně na opačném konci spektra.

Při výběru ustájení pro našeho koně bychom měli tento rozdíl zohlednit. Nevybírat podle našich lidských potřeb, ale pokusit se pochopit potřeby koňské. Jaký je v tom rozdíl?

Umělé prostředí

Boxové ustájení je uzavřený relativně malý prostor, od ostatních jedinců oddělený většinou mřížemi. Standardní velikosti boxů neumožňují koním přirozený pohyb dopředu, nýbrž jen do stran. Koně se oproti životu v pastvině poměrně málo pohybují což má za následek zpomalení metabolizmu a tím i horšího využití přijímaného krmiva. Často pro nedostatek okolních podnětů a ukrácení dlouhé chvíle žerou podestýlku pod sebou. Taková zvířata jsou daleko vnímavější vůči kolikám. Učí se rozličné zlozvyky (klkání, tkalcování). Pokud celodenně ustájeného koně vezme jezdec pod sedlo, což bývá obvykle na jednu až tři hodiny, nepravidelně a náhle zatěžuje jeho krevní oběh. Ten je totiž při dlouhodobém boxovém stání oslabován. Následky nejsou vnímatelné hned, v pozdějším věku však mohou koně častěji trpět srdečními chorobami. Dalším neblahým faktorem je klima ve stáji. Vzduch v uzavřených stájích bývá vlhký a nasycený čpavkem z výkalů. I při pravidelném vyklízení se močovina usazuje v podestýlce a čpavek nepozorovaně naleptává dýchací sliznice. To posléze vede k různým onemocněním dýchacích orgánů. Kopyta jsou v bezprostředním styku s podestýlkou. Podestýlka, ať sláma, hobliny nebo rašelina, jsou nasákavé a absorbují do sebe jak močovinu tak i vodní páry ze vzduchu. Čpavek z výkalů se v této vlhké podestýlce rozpouští a vzniká louh. Ten zase nepříznivě reaguje s kopytní rohovinou a oslabuje ji. Kopyta se často lámou a na koncích třepí, hlavně tam kde jsou staré díry po podkovácích.

Stálá teplota stáje způsobuje náhlý teplotní šok, při odchodu koní ven. Hlavně v období zimy, nebo horkých letních dnů. Srst se hůř obměňuje a špatně reaguje na teplotní výkyvy. Pro koně je náročnější si udržovat svoji přirozenou tělesnou teplotu. Snižuje se jejich imunita. Takto chovaní koně během let svého života ztrácejí přirozenou obranyschopnost organismu, začnou postupně trpět různými nemocemi a předčasnou ztrátou výkonnosti i předčasným stárnutím.

Spokojení koně

Všichni si přejeme mít zdravé a spokojené, vitální koně. Společníky ať už do sportu, k rekreaci nebo jako přítele. Co pro to můžeme udělat? Naslouchejme prosím jejich potřebám, zkusme posuzovat kvalitu jejich života z jejich úhlu pohledu. Dovolme, aby i oni mohli vyjádřit svůj názor. Jak to zjistíme? Ze spokojených koní dýchá vitalita a jsou i ve vyšším věku aktivní. Mají jiskru v očích, jsou to zdraví a psychicky vyrovnaní jedinci, které těší pobývat v naší společnosti.

Kéž je kolem nás spokojených koní víc.