Základní pochopení chování koní

Naposledy upraveno: 16. 6. 2012
Autor článku: Pavlína Štyndlová

Domestikace koní započala někdy před šesti tisíci lety. Od té doby se člověk pokouší porozumět koním a postavit pomyslný most nad propastí, která ho od nich odděluje. Na jedné straně člověk chovající se jako predátor, lovec, na straně druhé lovná zvěř, kořist. I přes tisíciletou cílenou plemenitbu a nespočet různých druhů plemen koní, zůstávají do nejjemnějších detailů koně součástí přírody a jsou stejně divocí, jako byli jejich předci.

Je to právě proto, že koně představují v přírodě kořist a jejich instinkty jsou velice silné. Je pravdou, že někteří jedinci jsou klidnější než jiní, když ale jako celek pocítí ohrožení budou jednat stejně, jako koně divocí.

Tato zvířata nemají ve své genetické výbavě, ani přes usilovnou plemenitbu po tisíce let, schopnost vyrovnávat se z uzavřeným prostorem nebo přepravními boxy. Koně velice často mají mezi lidmi vyhrazeny mřížové boxy, celé dny tráví čas ve stájích, jsou (pro ně) nepřirozeně krmeni, mají velmi omezené možnosti vytvářet mezi sebou zdravé sociální vazby, chybí jim trvalý pohyb, vyvazují se jim hlavy, používají všemožné pomůcky a dávají špatně pochopitelné příkazy. Někteří koně zvládají tento, pro ně nepřirozený svět, hůře, jiní lépe. Onemocnění fyzická či psychická jsou však častější než si dokážeme představit. Stájové zlozvyky, nevypočítatelné chování, koliky, problémy s kopyty, kulhání…

Divoký kůň v přírodě žije na velké ploše, za jeden den nachodí a naběhá zhruba 20 km. Mnoho majitelů žije i s koňmi ve městech a tak dostatek prostoru dát svým svěřencům nemohou. Mohou jim však dopřát dostatek sociálních vztahů a duševních i citových podnětů.

V přirozeném prostředí stáda zachovávají koně hierarchii a respektují vůdce. Když se s koněm dostáváme do kontaktu, stáváme se členem jeho „stáda“ ať si to chceme či nechceme připustit. A nebudeme-li vyrovnaní v lásce a autoritě k němu, mohou nastat v našem vztahu potíže. Příliš mnoho lásky bez dostatečného vedení, má za následek koně bez respektu. Na druhou stranu pokud se kůň podřizuje příliš velké autoritě bez dostatku lásky, může zatrpknout.

Nezbytnou součástí našeho vztahu s koněm je řeč, kterou s ním můžeme komunikovat. Nestačí učit koně lidským povelům. Koně mezi sebou navzájem komunikují převážně řečí těla, ale i zvukovými výrazy. Jejich řeč je nesmírně bohatá. Koně jsou neuvěřitelně vnímaví a postřehnou i nepatrné změny v pohledu jiného koně, nebo člověka. Vycítí náladu a vystihnou úmysly. Dalo by se říct, že to vypadá, jako by uměli číst myšlenky. Proto se snažíme pochopit a naučit se jejich způsobu dorozumívání. V podstatě je to znaková řeč těla, kterou se učíme a napodobujeme od chování koní k sobě navzájem. Díky tomu pak můžeme rozvíjet jejich talent, schopnosti a hravou formou budovat hluboký partnerský vztah mezi naším koně a námi.