Falešná láska ke zvířatům.

Naposledy upraveno: 22. 2. 2019
Autor článku: Pavlína Štyndlová

Ještě v pátek běhala, strakatá, na pohled plyšová s krásnýma bystrýma očima. Mladá kozička, teprve odrostlé kůzlátko, jednou nadějná, budoucí maminka. Jenže už neběhá. Lidé s falešnou láskou ke zvířatům ji nakrmili chlebem, který nevyndali z igelitového pytlíku a tím ji zabili. Nepomohla intenzivní péče a probdělá noc s umírající kozičkou.

Se smutkem v duši, opakovaně sleduji, jak se lidé zaslepeni krátkodobou osobní potřebou dopouštějí fatálních chyb.
Letošní vánoční svátky i konec roku svým počasím přímo vybízely k procházkám. Rodiče vzali své ratolesti do přírody a nejlépe na zvířátka. Pod vlivem médií přece nesmí o vánocích zapomenout zvířata nakrmit. První mylná úvaha je, že si na ně vzpomenou pouze v době vánoc. Jestli mají co jíst během celé zimy už přeci není tak podstatné. Druhý velký omyl tkví v neznalosti zvířecího zažívání, metabolizmu.
Jednoduše můžeme rozdělit u nás žijící zvířata na býložravce, všežravce a masožravce. Nám lidem jsou fyziologicky nejvíce podobná prasata. Tudíž pokud divočák pozře nečekaně velké množství pro něj běžně nedostupného krmiva (např. jablka, sušené pečivo) maximálně mu bude zle, nebo se vyzvrací. Ovšem již velmi málo lidí ví, že taková srna, koza, ovce, kůň či kravička (býložravci) jaksi vyzvrátit nevhodný obsah žaludku fyziologicky nemohou. Velké množství pozřeného krmiva pak dokoná svou zkázu. Zastaví motoriku žaludků, vybije mikroflóru. Nejčastěji dojde k nadmutí a překyselení žaludku.

Lidem, zaslepeným vlastní spokojeností, jaké blaho učinili zvířatům, když jim přes plot ohrady hodili všemožné dobroty, souvislosti nedochází. Vůbec nedomýšlí, že právě přivodili některým jedincům veliké bolesti a častokrát bolestivou a pomalou smrt. Protože „toto“ pomalé smutné hynutí krásného zvířátka nemají před očima. Jejich skutky je nedostihnou. Zaslepeni vlastní dobrotou odešli spokojeně domů.
A co je úplně trestuhodné, když pečivo přinesené z domova hodí do výběhu i s igelitovou taškou či sáčkem, nejlépe zavázané na uzlík. „Oni si to zvířátka přeberou“.
Nepřeberou!
Pytlík roztrhají a část igelitu sežerou společně s potravinami. Jelikož přežvýkavci mají (před)žaludků hned několik, nejčastěji uvízne část igelitu mezi nimi a zacpe jejich průchodnost. Smutně a jednoduše řečeno, je to jako ruská ruleta…sežere, nesežere, ucpe, neucpe. Když ucpe, čeká zvíře pomalé a velmi bolestivé umírání. Operativně problém řešit nelze a i kdyby, stál by velké úsilí jak na straně veterinářů, chovatelů, tak i mnoho peněz. Přitom stačí myslet. Používat zdravý rozum. Samy nechceme, aby nám kdokoli cizí krmil našeho psa, nebo jiného rodinného mazlíčka. Natož přiotrávil něčím nevhodným.

Proto prosíme: „Lidé, chovejte se jako lidé, ne jako barbaři.“ Mějte rádi svět kolem sebe, neškoďte mu, byť pouhou neznalostí.
Věřte, že drtivá většina chovatelů svá zvířata krmí řádně a dobře. Pokud zrovna nejste přítomni krmení, neznamená to, že zvířata nic nedostávají. Jejich krmné dávky jsou nutričně správně vyvážené tak, aby nedocházelo k těmto smutným krmivářským koncům. Pamatujte, že nejdůležitější složkou stravy býložravců je tráva, seno, knižně řečeno, byliny. Od toho se jmenují přeci býložravci. Všechny ostatní příkrmy musí dostávat střídmě a rozdělované na menší dávky. Téměř každá ohrada má zdvořilé upozornění „nekrmte zvířata“ a přesto rok co rok řeší chovatelé (tudíž i my) smutné případy úhynů.
Je to ztráta ekonomická, citová, především však etická. Každé zvíře je živou duší. Má právo na kvalitní život.