Seriál o Kozodojských koních – Baron

Naposledy upraveno: 22. 2. 2019
Autor článku: Pavlína Štyndlová

 

Baron

Chladnokrevník, valach,ryzák s lysinkou, plemeno kříženec Českomoravského belgika a Norika. V roce 2014 věk 22 let. Přišel k nám na Kozodoj od majitele, který mu chtěl dopřát odpočinek a zasloužený důchod. Stahovali spolu přes dvanáct let dřevo nad Jáchymovem v těžkém nepřístupném terénu. Byli sehranými pracovními partnery den co den. Roky míjeli a Baron již postupně na tvrdou práci nestačil. Těžká dřina v lese se Baronovi podepsala na zdraví. Jeho nohy v extrémním terénu a zatížení trpěly, bolely a rozvíjela se artróza. Byl čas poslat poctivého pracanta na odpočinek. První rok po jeho příchodu jsme Baronka čas od času zapřáhali do lehké práce, jemu pro radost. Občas přivezl v zimě koním balík sena na saních. Když dřevorubci v nedalekém lese dělali probírku, stával v pastvině co nejblíž k nim a hodiny dokázal poslouchat zvuk motorových pil a padání stromů. Vzpomínal. Jednou, u nedalekých rybníků, sjelo podélně koly z hráze dolů rybářské auto. Takový malý nákladní vůz. Řidič přišel na farmu požádat o pomoc. Představoval si, že s pomocí traktoru hravě auto vytáhneme ven. Jenomže traktor byl v tyto dny pro údržbu nepojízdný. „Nebojte se“ řekli jsme.S koněm vás hravě vytáhneme. „Chvilku strpení než nacajkujeme a jedeme na to.“ Baron v postroji důstojně dokráčel k autu a za doprovodu nevěřecných pohledů řiděče se ochotně nechal připřáhnout k autu. Řidič nastoupil do vozu a Baronek na povel zabral. S radostí a zdánlivou lehkostí vytáhl vůz na cestu hráze.Řidič vystoupil z vyproštěného vozu a šel koni poděkovat. Poplácal ho po krku se slovy: „Nevěřil jsem brachu, že to dokážeš.“ Netušil jak těžká břemena tahával v náročných a nepřístupných krpálech Krušných hor. S přibývajícími roky postupně vitalita klesala. Spěnkové klouby vápenatěly a ztrácely pohyblivost. Na začátku letošního léta jsme se obávali, že postupující bolestivost a neschopnost zatížit zadní nohy Baronovi výrazně ztrpčí žití. Měli jsme strach, že nás to se zimou a nastupujícími nízkými teplotami přiměje přemýšlet o ukončení jeho trápení uspáním. Každý kůň, který k nám přijde, mladý nebo starý, se na Kozodoji stává součástí týmu, přilneme k nim všichni, od malých dětí, po nás dospělé. Proto s obavami sledujeme jejich stárnutí a rostoucí zdravotní starosti. Baron měl štěstí. Vápenatění se buď pozastavilo nebo zpomalilo a souběžně s artrózou probíhající zánětlivé procesy se výrazně snížily. Jestli k tomu napomohlo teplé léto, nebo opakovaně injekčně podávaná kyselina hyaluronová, doplňky stravy v podobě msm či různých bylinných přípravků, přesně nevíme. Jisté je, že má Baronek opět výraznou chuť k životu bez viditelného bolestivého kulhání a je v dobré výživné kondici. Ochotně a rád dvakrát v týdnu sveze procházkou po loukách na hřbetě malé děti. Tato nepatrná práce jej udržuje v kondici a rozumné psychické pohodě. Nejhorší pro staré koně je, když mají pocit, že po letech spolupráce s člověkem již nejsou potřeba. Absence lehké činnosti a zaměstnávání mozku, vede k daleko rychlejšímu psychickému i fyzickému stárnutí. Baron v chomoutu detailV podstatě je to velmi podobné jako u nás lidí. A tak doufáme, že Baron, téměř pořád pozitivně naladěný kůň s námi prožije ještě dostatek spokojených dnů.