Seriál o Kozodojských koních – Vanal

Naposledy upraveno: 22. 2. 2019
Autor článku: Pavlína Štyndlová

Vanal

Valach, ryzák, s prokvetlým náznakem úzké lysinky, bílá ponožka. Plemenná příslušnost Český teplokrevník s vysokým podílem (přes 80%) Anglického plnokrevníka.
V roce 2014 věk 19 let.

Narodil se v obci Hluboká/ Borovany. Pravděpodobně měl být zařazen do přípravy pro překážkové dostihy. Z vyprávění máme nepodložené zprávy, že jej možná chvíli trénoval pan Josef Váňa. Ve věku necelých čtyř let se však dostal do jezdeckého oddílu Karlovy Vary – Dvory. Zde jej poznala a dostala na starost jeho budoucí majitelka. Jezdili spolu regionální závody, jak parkur, tak nižší úlohy drezury. Zároveň začali Vanala využívat i jako hiporehabilitačního koně. Nejprve byl Vanal vlastněn třemi majitelkami. Nyní přes šest let jej vlastní majitelka jedna. Ta, která se o něj s láskou starala od příchodu do JK. S úsměvem na život s Vanalem ráda vzpomíná. Jsou spolu přes patnáct let. Když vypráví, vnímám, jak se jí společně prožitá léta odvíjí v mysli, jako dlouhý pestrý film. Vzpomíná na chvíle plné euforie a radosti, šťastných prožitků, ale též chvíle strachu a obav. Vanal, s něhou zvaný Vanálek, Vendelín, měl poměrně bouřlivé rané období života. Často narazil u lidí na nepochopení. Ti potřebovali vykonávat činnosti okamžitě bez ohledu na psychiku koně. Vanal na příliš rychlý tlak reagoval po svém. Projevoval se neochotou, lekáním, bázlivostí, kopáním, kousáním, šklebením. Neměl rád kováře a kováři neměli rádi Vanala. Byl co chvíli nemocný. Nejčastěji ho trápily koliky, kašel, kulhání, flegmóny. Trpěl na plísně. Bál se veterinářů. Prošel několika stájemi v okolí Karlových Varů, nějakou dobu pobýval na Velkým rybníku v malé dřevěné stáji s výběhem, hned vedle chaty majitelky. V době kdy čekala miminko a nemohla se o něj denně starat se rozhodla přemístit Vanala na Kozodoj.

Vanal nebyl a není soutěživý typ koně. Ne že by neuměl běhat a skákat. Nemá rád tlak, příliš silnou psychickou zátěž. Nerad se podvoluje systematickému výcviku. Soutěživý duch jezdců jej zneklidňuje a rozlaďuje. Jeho mysl není schopna se dlouho soustředit. Lekce a práci na jízdárně ze srdce nesnášel a pořád nemá rád. Když jej vnímám pod jezdcem, uvědomuji si, jak je Vanal myslí co chvíli mimo realitu. Jako kdyby mu nešlo udržet svobodomyslného ducha v malém uzavřeném prostoru jízdárny. Svazuje ho to a poutá k zemi. On se přitom velmi rád toulá v oblacích, v jiných sférách bytí. A tak se nezřídka stane, že zapomene kde je a narazí ramenem do stěny jízdárny. Jeho široce otevřená mysl se nedokáže do ohraničeného prostoru vejít. Naproti tomu zajímavá vyjížďka, ať ve skupině koní či o samotě, jej naplňuje pocitem spokojenosti a štěstí. Rád si zaskáče i zacválá. Jeho současné dobré zdraví mu umožňuje se pohybovat bez omezení. Co je na Kozodoji neonemocněl. Ochotně přijímá pokyny svého jezdce. Někdy, zvláště když visí ve vzduchu příslib jara, má jezdec pocit, že se zastavil čas a pod nim je hřbet mladého skotačivého koně. Pokud mám charakterizovat krátkým výrokem Vanala, pokaždé se mi vybaví slovní spojení „severní vítr“. Rychlý, průzračný, silný, co umí být ledově ostrý. Tělesné proporce jsou jemné v rysech a tvarech. Navenek má tělo spíše atleta, běžce, než gymnasty. Uvnitř bývá tvrdý a pokud je to nutné výrazný. Nespokojenost a nesouhlas, dává najevo s takovou rozhodností, jako když vás zasáhne poryv studeného větru. Vanal se často pohybuje v oblacích, tak jako vítr, co fouká sem i tam. Jeho typický oduševnělý výraz ve tváři připomíná zasněného člověka, který se toulá svou myslí vysoko. Pokud je Vanalovi dobře, září mu v obličeji blažený „úsměv“. V tomto rozpoložení ho často nacházím. Stojí, sytý, stranou skupinky koní, většinou na vyvýšeném místě hráze, hlavu lehce zdviženou k nebi. Svůj obvyklý oduševnělý výraz má vepsaný na tváři. Máte pocit, že vás nevnímá. Je ve svém světě. Nedávno jsme na nedaleké jízdárně trénovali ze země postupně tři mladé koně. Po dobu tréninku jsem měla pocit, že se Vanal nejenom nepohnul z místa, ale ani svůj postoj nezměnil. Usmíval se v tom svém nevyzpytatelném pohledu jako rezavá, živoucí socha, z které vyzařuje jemně všemi směry klid a pozitivní energie. Teprve až když jsme po hodině a půl končili, odcházel v klidu ke koním u sena. Přitom vím, že tam nestál kvůli nám. Snil si svůj svět.
Vanal je galantní nápadník. Každou novou kobylku zařazenou do stáda nejprve musí vyzkoušet. Dvoří se jí, namlouvá si ji, dočasně i vodí pastvinou, či s dalším valachem svádí o ni souboje. Po čase však zájem o ní postupně odezní a on se opakovaně vrací ke svému trvalému parťákovi ve stádě, běloušovi Rigolettovi. Kdyby jste tušili, jak ti dva si umí hrát. Jak jsou i na svá léta vynalézaví. Stavění na zadní, vzpínání proti sobě a krátkodobé úprky jednoho před druhým jsou běžné. Čas od času se jeden druhého snaží chytnout za ocas, držet a nepustit. Pohybují se v prapodivném dvojbarevném kruhu, kdy polovinu tvoří bílé a polovinu rezavé tělo. Kruh se pomalu otáčí jedním směrem, ne a ne se rozpojit. Minule se zas chytli zuby za krk, oba dva současně. Jeden držel druhého a jemně se přetahovali a zároveň nepustili. Nikdy, nikdy si nechtějí ublížit. Ani to nejsou hry o pozici, jenom se navzájem pošťuchují, hrají, vymýšlí klukoviny. Nemívají za svých her šrámy. Ráda se na ně dívám a vím, že jim je dobře. Jsou to zkušená koňská těla, kterým koluje v žilách mladistvá krev.
Jednu kobylku Vanal měl rád však dlouho a silným způsobem. Byla úplně z jiného těsta, jiných proporcí, schopností. Byla plemene Norik, hnědka s hvězdičkou na čele jménem Dáša. Chodili spolu pastvinou, jako zvláštní nesourodá dvojice. On vysokonohý šlachovitý atlet, ona proti němu krátkonohá boubelka s širokým hrudníkem, velikým bříškem a mohutnou zádí. Slušelo jim to spolu. Nevím proč, snad proporcemi, připadali nám jak Křemílek s Vochomůrkou. Se stářím však přicházejí i zdravotní problémy a tak již nejsou spolu. V současné době pobývá kobyla Dáša v jiné skupině koní. Sama v rekonvalescenci dělá radost a partnerku vysloužilému valachovi, co tahal v lese dřevo, chladnokrevníku Baronovi.

Vanálka využíváme rovněž pro Kozodojské kroužkové děti i dospívající. Nejmenší vozí s madly po okolí, starší s ním prožívají spokojené chvíle ve výuce i na vyjížďkách v terénu. Jezdí na ohlávce. Udidlo, tak jako u dalších našich koní, jsme před lety dočista odložili. S vědomím Vanalova nevstahu k jízdárenské práci, ji zařazujeme jemně a ne příliš často. Snažíme se koni poskytnout dostatek prostoru, abychom jeho nezávislého ducha příliš nepřetížili a přitom naplnili jeho potřeby a touhy po pohybu. Uvědomujeme si, jak moc je citlivý na emocionální tlak. Například na soutěživost, takovou tu vnitřní touhu člověka něco si dokazovat, předvádět se. Neprohrávat.

Jednou mi  kamarádka vyprávěla krátký příběh o kobylce, která měla jezdkyni, slepou dívku. Kobylka byla zodpovědná, vyzrálá a spolehlivá. Nevidomá dívka na ní jezdila ráda, bez obav. Plně kobylce důvěřovala. Kobylka jakoby chápala zodpovědnost za nevidomou jezdkyni a myslela za ni. Když podcházeli stromy, dbala aby větve nebránily průjezdu a dívka do nich nenarazila. Do kopce a z kopce upozorňovala dívku na změny terénu zpomalením, krátkým zaváháním. Říkali, že je pro zrakově postižené ideální jezdecký kůň. Jenže zapomněli, že i kůň může pocítit psychické přetížení. Kobylka nedostávala do sedla pro svou relaxaci vidoucí jezdce. Pouze tu svoji nevidomou mladou ženu. Posupně přestala vnímat společné projížďky jako uvolnění a radost z pohybu. Netrvalo dlouho a kobylka se nervově zhroutila. Rázem všem došlo co se stalo. S velkým smutkem, avšak vědomím, že nelze dál pokračovat, přestalo zrakově postižené děvče na kobylce jezdit. Kobylka dostala nové jezdecké partnery a postupně se zotavila.

Každý kůň,, zrovna tak jako člověk, nesnese stejné zatížení. Známe koně co se rádi předvádějí, nebo takové, které si raději dobrý výkon nechávají jen pro sebe a svého jezdce. Koně co rádi soutěží a vyhrávají, nebo takové, kterým působí pocit časté soutěžní atmosféry stres. Vanal má rovněž svá omezení. Touží po klidně plynoucím životě bez ambiciozního tlaku. Životě pestrém a pokud je při chuti tak i svižně procválaném. Má před sebou ještě další dlouhé roky života v dobrým zdraví. Rozhodně se jako kůň, který by měl jít na odpočinek do důchodu, nechová.