Pavlína Štyndlová 12.2.2014

Seriál o Kozodojských koních – Dáša

Dáša

Klisna, hnědka s hvězdičkou, plemenná příslušnost Norik
Věk 20 let
Narodila se na Filipově Hoře v Plzeňském kraji. Převážnou část života žila na Klatovsku.
IMGP3590IMGP8783Byla nám nabídnuta na Kozodoj do aktivního důchodu. Již nějakou dobu jsme přemýšleli o pořízení chladnokrevné klisny. A tak jsme se jeli na ní podívat za Klatovy. Majitel chtěl snížit počet koní a Dáša pro něj byla již vysloužilá, nejstarší z jeho klisen. Dala mu tři pěkná, zdravá hříbata. Dcery si chtěl nechat a maminku dát na odpočinek. Líbila se nám. Už při prvním setkání z ní vyzařovala vnitřní síla. Uměla tahat vůz i hospodářské stroje. Představovali jsme si, že zkušená chladnokrevná klisna nám bude velmi užitečná. Pracovně by nebyla přetěžovaná a mohla by být dobrým učitelem. Dokonce díky dobrému původu by nám mohla dát ještě jedno hříbátko. Tou dobou bylo Dáše přes 16 let. Rozhodli jsme se pro ni.

Přijela, důstojně vystoupila z vozu a nenápadným, přesto velmi silným způsobem splynula s Kozodojem. Začala ovlivňovat koně i lidi kolem sebe.

Dáša je na první pohled nenápadná, někdo by mohl říct tuctová kobyla. Vzezřením možná nevýrazná, neatraktivní, pro svou povahu je však velmi silná. IMGP8032IMGP3377Nejsilnější osobnost jakou jsem mezi koňmi, lépe řečeno klisnami, ve svém životě potkala. Je nesmírný bojovník. Ne  navenek, jak by si někdo představoval, ale uvnitř, silou svého ducha. Pozitivním příkladem strhává a ovlivňuje všechny koně se kterými přijde do styku. Je vůdčí kobylou ve stádě. Kam jde Dáša, jde postupně celé stádo. Ona nenápadně ovlivňuje rytmus života. Rozhoduje, kde se budou pást, kde budou koně odpočívat, nebo kdy půjdou pít k řece. Je důstojný a vyrovnaný středobod stáda. Vzor a příklad, dozor a starostlivá péče, to jsou vlastnosti, které mě při pohledu na ni napadají. Nazvala bych ji vznešeně podle pana Hempflinga „Strážce ohně“. Den co den s laskavým zájmem bdí nad druhými koňmi i námi lidmi. Jako by měla na starosti teplo rodinného krbu. Je „Matkou pluku“ nesmírně mateřská, jemná s neutuchajícím entuziasmem, zdrojem pozitivní energie.

Dášku jsme postupně začali využívat jezdecky, pro školy, kroužky, letní tábory. S madly trpělivě v kruhové ohradě vozila a vozí cvičící děti. V době kdy přišla, se rozšiřoval na Kozodoji kroužek „Péče o koně“ o větší počet dětí. IMGP6779IMGP5300Její pracovní záběr je velmi široký. Vystupovala několikrát na Karlovarských bioslavnostech na Kozodoji, v gotickém a renesančním kostýmu na akcích ve městě. Učili jsme ji ježdění v dámském sedle. Dáša trpělivě i důstojně se zhostila tohoto ne příliš jednoduchého úkolu. Slušelo jí to. Přes  její boubelatou postavu vypadala a stále vypadá jako madam. Protipól noblese v dámském sedle je pro ni tahání ve voze či dovoz sena na saních. Mávnutím kouzelného proutku máme z Dáši elegantního koně pro dámy a ježdění v kostýmech, nebo spolehlivého koně do tahu, či mateřského koně pro malé děti. Je elegantní madam, poctivý dříč a svědomitá chůva v jednom nenápadném koňském těle.

Rozhodli jsme se Dášu připustit. Před tím ji pečlivě prohlédl náš pan veterinář. Ultrazvukem zjistil stav vaječníků a dělohy. Poprosili jsme o připuštění rodinnou chovnou stáj s plemenným Norickým hřebcem v Ostřetíně. Budoucí otec, hřebec se nám líbil charakterem i konstitucí. Majitelé, příjemní lidé si pamatovali na Dášinu matku a babičku. Pocházela z Ostřetínského chovu Noriků.IMGP6735IMGP0599 Bylo úsměvné a milé poslouchat vzpomínání na její koňskou rodinu. Jaké měly charaktery, jaké byly. Měli jsme pocit, že ji vezeme do známého a pro ni otevřeného prostředí. Dýchal tam ze všech koutů mír a souznění. Připuštění se povedlo až na podruhé, po půl roční pauze. Týden jsme na jaře Dášu nechali u ženicha a po necelém dalším měsíci radostně zjistili, že je březí. Dávala to najevo. Jako by ještě umocnila své důstojné chování a mateřské emoce se kolem ní daly krájet. Byly silné a vyrovnané. Období jedenácti měsíců, toho dlouhého očekávání než přijde na svět nový zázrak života, jsme vyplnili smysluplnou prací a učením. Dětem jsme ukazovali, jak se hříbátko pohybuje a kde jej mohou cítit přiloženou rukou přes břišní stěnu matky. Jak se naplňoval čas a hříbátko v matčině těle rostlo, nastávaly pro Dášu obtížnější dny. Donošené hříbě samo o sobě váží kolem 50 kg. K tomu je potřeba počítat ještě s váhou a objemem plodové vody a obalů. Nezřídka se stává, že chladnokrevné kobyly nosí ve svém břiše ke konci březosti 80 až 100 kg váhy na víc. To má samozřejmě vliv na zatížení páteře. Dáša začala poslední měsíc před porodem mít potíže se vstáváním. Potíže nebyly příliš výrazné, ale všimli jsme si jich. Nastal večer, kdy se  dovršily její dny a s porodními stahy přišel i nečekaný problém.máma a daniela AIMGP8946 Dáša ulehla a již nevstala. Chtěla, nešlo jí to. Hodiny běžely a Dáša opakovanými pokusy vstát začala být vyčerpaná a unavená.  Ze soumraku se stala pokročilá noc. Odtekla plodová voda a Dáša pořád nebyla otevřená. Těžce  a nepravidelně dýchala. Když již jsme měli pocit, že situace je kritická, zavolali jsme po třetí hodině ranní  pohotovost. Naše paní doktorka nebyla tu noc na telefonu. Přijel lékař, neměl velké zkušenosti z koňmi. Vyšetřil ji a na podporu otevření děložního hrdla píchl injekčně oxitocin. Netušila jsem v té době, že pro kobyly na rozdíl od krav je píchnutí oxitocinu fatální chybou. Draze vykoupená životní zkušenost. Pohotovostní doktor opustil rozdělaný případ nad ránem, se slovy že se s tím nedá nic dělat. Po osmé hodině ranní konečně přijela naše paní doktorka se sestřičkou a lékařským vybavením. Začal boj o záchranu.  Když zjistila, že byl píchnut nesprávný hormon, zděsila se. Silné děložní stahy proti neotevřenému děložnímu hrdlu stočily hříbátko do kozelce. Přes všechnu dovednost a snahu se nám nepodařilo hříbě přetočit. Bylo příliš velké a statné. Uvízlo. Po hodinách marných pokusů srovnat ho, zemřelo v matce. Najednou nám utíkaly dva koňské životy mezi prsty. Tak, jak jsme se moc těšili na hříbátko, tak najednou jsme během několika desítek hodin o něj přišli a ještě hůř, měli oprávněný strach o život jeho matky. „Bojuj Dášo, prosím, bojuj“. zima cval DášaIMGP9645Mnohokrát jsem v duchu a se slzami v očích vysílala prosbu. Bojovala. Byla silná a nesmírně statečná. Po skoro 20 hodinách od začátku porodu jsme ji zachránili. Společným úsilím, díky ochotě obětavých lidí a našeho šikovného veterinárního týmu. Hříbátko žel zemřelo. Nezkušenost mladého veterinárního doktora z pohotovosti se pro něj stala osudnou. Pro Dášu téměř taky. Příliš vyčerpaná porodem, bolavá, rozpíchaná po množství injekcí a kanyl, ležela smutně ve stáji. Střídali jsme se u ní, abychom vyplnili její smutnou samotu a dodali ji odvahu a sílu žít. Seděla jsem, její opřenou hlavou v klíně a tiše s ní prožívala ty bolavé smutné hodiny. V noci na začátku  března jsme u ní přespávali  ve spacácích, abychom ji kontrolovali, polohovali a dodali psychickou podporu. Slabostí a vyčerpáním se nedokázala postavit na nohy. Tehdy jsem opět cítila to silné pouto propojení. Ona se svým mohutným tělem dávala pozor, aby nás ve spánku neohrozila kopyty. Lehce zařehtala, když potřebovala pomoct a trpělivě čekala až vylezeme ze spacáků. Nad druhým ránem se nám ji podařilo společnými silami postavit na nohy. Opakovaně mě  mile překvapovala svou silnou vůlí. A taky silnou důvěrou kterou v nás měla. Bála jsem se nejenom o její tělesné zdraví a případné komplikace v podobě zánětů, ale i o její psychický stav. A tak po společné úvaze jsem zavolala do Ostřetínské stáje, kde jsme Dášenku připouštěli. Měli hříbátko, odstávče, po velmi šikovné kobyle.IMGP8787IMGP7000 O rok starší sestru z této kobylky, Brendu, jsme tou dobou již měli koupenou na farmě. A tak se stalo, že jsme koupili i druhého sourozence pravým jménem Ben Nevis (u nás zvaného Bráška). Dášenka mladého, od maminky odstaveného, osmiměsíčního hřebečka láskyplně přijala. Stala se mu vychovatelkou, dobrou tetičkou. Posílilo to tak její psychiku a pomohlo překonat ztrátu vlastního hříbátka. Nečekaně dobře se zotavovala. Velmi rychle byla opět pozitivně myslící kobyla a středobodem stádového dění. Zavolali jsme po porodu fyzioterapeutku na její bolavá záda. Řekla, že skrytý problém se zády musela mít mnoho let, vysoký stupeň březosti a váha plodu jej umocnily.

Dášenka žije a svou neutuchající silou přispívá k harmonii nejenom koní, ale především lidí. Je oblíbená, hlavně dětmi a školami, kteří přijíždějí na ekologické výukové programy.

Má však díky zdravotním problémům se zády i opakované horké chvíle plné strachu a obav. Dvakrát jsme byli nuceni poprosit o pomoc hasiče, aby přijeli se svou vyprošťovací technikou a speciálními pásy pro zvedání zvířat. Jednou, když Dáše podklouzly nohy při přechodu kolejí a nemohla se zvednout v prohlubni pod železničním náspem. Nedávno po druhé, když subluxace bederního obratle ji znemožnila zvednutí ve výběhu po té co si na chvíli lehla k odpočinku. Je těžké bez pomocné speciální techniky zvednout 750 kg vážící koňské tělo, kterému bolest v zádech nedovolí vzepřít se a správně použít zadní nohy.IMGP5851IMGP5844 Koně obecně pro svou velmi omezeně pohyblivou páteř vstávají těžkopádně. Na druhé straně, díky tomuto omezení hybnosti jsou koňská záda nosná a člověk je může využívat jezdecky, nebo pro tah těžkých břemen. Často i my lidé, převážně fyzicky pracující lidé, máme problém s páteří a plotýnkami v oblasti kříže. Mnozí z nás moc dobře vědí, jak bolest zad dokáže ochromit pohyb. Často se nám záda nepříjemně a bolestivě ozvou po nečekaném pohybu, uklouznutí, zvednutí břemene nebo nezvyklém předklonu. Koním (zvířatům) se stává obdobné. Neřekneme o člověku, který má bolestivá záda, že je líný, či se mu nechce. Ani ho nenecháme bez péče na pospas jeho bolesti. Jsem ráda, že hasiči přistupovali k problému Dášiných zad obdobně. Obětavě pomohli ač zvedání těžkého těla není snadné. Škoda, že už jen zprostředkovaně z vyprávění mohou vnímat ty čisté a spokojené koňské oči. Po týdenní péči jsou Dáši záda opět v relativním pořádku. Je však dáma v letech a to znamená, že je pravděpodobné, že zdravotní problémy se dostaví jednoho dne znovu. U ní i u kohokoli jiného. Pravdou však je, že i letití koně s různými handicapy mají co naučit. Předávají poselství života svou moudrostí a vytrvalosti. Jedním slovem vyučují. Poznané hodnoty, které nám utkví v paměti po celý život, přicházejí přes prožitky. Přes smyslové vnímání. Tito koně jsou mistři v přenosu těchto prožitků. Ne honbou za sportovními výkony, ale pozorováním a péčí o ně se z nás mohou postupně stávat dobří, empatičtí a ochotní lidé.

Odměnou za vynaložené úsilí o záchranu je pak vděčnost zvířete i lidí, kteří ho mají rádi. Víte, zvířata jsou si naprosto dobře vědoma vynaloženého úsilí na jejich záchranu. Dokážou péči vracet zpět. Zvláště pak taková, která svým lidem důvěřují. Jakým způsobem? Pomáhají v sociální sféře poznávat a lépe chápat mezidruhové a mezilidské vztahy. Ukazují, jak vychovávat k zodpovědnosti a nesobeckému myšlení. Otvírají dveře etice a porozumění. Pomáhají pochopit lidem, že harmonie kolem nás je klíčem ke skutečnému štěstí a tím i ke spokojenému životu.

Děkujeme hasičskému sboru za ochotu a pomoc. Jsme si vědomi, jak jdou léta a koně stárnou, že  přibývá zdravotních problémů. Rovněž si uvědomujeme, že práce s handicapovanými koňmi je náročná. Je však vyvážená. Úsilí je vyváženo hloubkou získaného poznání. Toto poznání pomáhá mladým dospívajícím dětem, kteří k nám na Kozodoj docházejí do kroužků. Formuje jejich osobnosti a umožňuje získávat zkušenosti tak, aby z nich vyrostli zodpovědní a pro společnost potřební, vyrovnaní lidé.

A tak spolu prožíváme radosti i úzkosti běžných dnů. Když je potřeba poprosíme šikovnou fyzioterapeutku, která o Dáši záda a její zdraví svědomitě pečuje.

Dášo, prosím, prosíme, projevuj nadále svou silnou vůli, buď bojovnicí silného ducha. Je ještě hodně práce, mnoho poznání i radostí, které potřebujeme společně předávat dětem a těm, kteří o ně stojí.